Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

K mezinárodnímu dvojímu zdanění dochází tehdy, když je stejný daňový předmět zdaněn vícekrát kvůli nesouladu mezi daňovými systémy různých států. To znamená, že příjem jednoho daňového poplatníka může být zdaněn ve více než jedné zemi. Tato situace přirozeně snižuje motivaci podnikatelů investovat v zemích, s nimiž jejich domovská země nemá dohodu o zamezení dvojího zdanění. Tyto dohody rovněž slouží k určení, který stát bude mít pravomoc zdaňovat celosvětové příjmy daného poplatníka a jak budou daňové příjmy rozděleny mezi zúčastněné státy.

Na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky lze nalézt informace o zemích, s nimiž má ČR uzavřeny dohody o zamezení dvojího zdanění. Tyto dohody jsou obvykle uzavírány mezi dvěma státy, přičemž vícestranné dohody tohoto druhu jsou spíše výjimečné. Tyto smlouvy nenahrazují daňové povinnosti dle vnitrostátní legislativy, ale spíše upravují již existující daňové postupy. Pokud však mezinárodní dohoda nestanoví jinak, má přednost před vnitrostátním právem.

Co je dvojí zdanění?

Pro podnikatele využívající offshore společnosti, může nastat situace, kdy zisky této firmy podléhají zdanění jak v zemi, kde je společnost registrována, tak i v zemi, kde sídlí její vlastníci nebo příjemci. V takových případech hraje zásadní roli dohoda o zamezení dvojího zdanění, protože určuje, který stát má právo zdanit dané příjmy a za jakých podmínek. Tato dohoda tak pomáhá zabránit tomu, aby podnikatelé museli platit daň z jednoho příjmu dvakrát, což by bylo nejen finančně nevýhodné, ale také nespravedlivé. Je důležité zmínit, že mezinárodní dvojí zdanění se odlišuje od domácího, protože nevzniká záměrným legislativním procesem. Jedná se spíše o přirozený důsledek rozdílů v daňových systémech různých zemí. K mezinárodnímu dvojímu zdanění dochází téměř ve všech případech, kdy se podnikání rozšiřuje přes hranice států. Tato situace nastává, když podnikatel působí ve dvou různých zemích a je považován za daňového rezidenta v obou, což vede k tomu, že si obě země činí nárok na zdanění jeho celkových příjmů. Alternativně může nastat situace, kdy jeden stát uznává podnikatele jako daňového nerezidenta a zdaňuje pouze část jeho příjmů, avšak toto zdanění není v druhé zemi akceptováno a nemůže snížit jeho daňovou povinnost. Takové daňové zatížení je v rozporu s logickým pojetím daňového systému a vytváří zbytečné překážky pro mezinárodní obchodní aktivity, což vyžaduje, aby byl tento problém řešen. Úsilí o jeho odstranění probíhá jak na úrovni jednotlivých států, tak na mezinárodním poli.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Přehled platných smluv České republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu, resp. z příjmu a z majetku, je dostupný na stránkách Ministerstva financí.

K dnešnímu dni má Česká republika uzavřeno 91 dohod, které mají za cíl předcházet dvojímu zdanění, a tyto dohody jsou platné pro 92 států. Existují specifická pravidla, která se vztahují na různé skupiny, jako jsou: lidé pracující přes hranice, ať už jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné; zaměstnanci vyslaní do zahraničí; členové vedení nebo členové správních orgánů firem; zaměstnanci působící v jedné zemi EU, ale pracující pro firmu se sídlem v jiném členském státě; umělci či sportovci; státní zaměstnanci pracující v jiné zemi EU; osoby bez zaměstnání hledající práci v jiném členském státě EU; a důchodci, kteří mají trvalé bydliště v jedné zemi EU, ale pobírají důchod z jiné země EU.

Při vyjednávání o smlouvách na odstranění dvojího zdanění Česká republika obvykle čerpá inspiraci z Modelové smlouvy OECD, případně z některých částí modelu OSN. Nicméně, konečná podoba jednotlivých ustanovení těchto smluv je vždy výsledkem dohod mezi dvěma zúčastněnými stranami, což znamená, že finální text je vždy kompromisem dosaženým během specifických jednání.

Metody pro vyloučení dvojího zdanění.

Metoda zápočtu je v současnosti častěji využívaná, zatímco metoda vynětí ztrácí na aktuálnosti. Pokud je zahraniční daňová sazba vyšší než ta domácí, poplatníkovi metoda úplného zápočtu přináší výhodu v podobě nižší daňové povinnosti oproti metodě prostého zápočtu nebo úplného vynětí, jak ukazují následující příklady. Poplatníci si však nemohou svobodně vybrat mezi těmito metodami pro optimalizaci svých daňových nákladů; zákon jim určuje, kterou metodu použít k odstranění dvojího zdanění.

Metoda zápočet.

Metoda zvaná Credit System, umožňuje daňovému poplatníkovi snížit svůj daňový základ o částku zaplacené daně v zahraničí. Existují dvě varianty této metody: úplný zápočet a prostý zápočet. V České republice je metoda úplného zápočtu aplikována podle § 38f odst. 2 zákona o daních z příjmů, který tuto možnost zmiňuje. Rovněž odkazuje na směrnici Rady č. 2003/48/ES při zdanění úroků. Tato metoda vyžaduje, aby státy uznaly celou výši daně zaplacené v jiném státě, což může vést ke snížení daní z jiných příjmů, než z těch, za které byla daň zaplacena v zahraničí, čímž se snižuje celková daňová povinnost.

Příklad č. 1:

Daňovou povinnost poplatníka v České republice za použití metody úplného zápočtu.

Celosvětový příjem daňového poplatníka                                                                               1 000 000.-

Daň z přijmu                                                                                                                                      150 000,-

Příjmy ze zahraničí                                                                                                                           200 000,-

Daň zaplacená v zahraničí                                                                                                                 50 000,-

Daňová povinnost v ČR                                                                                                                       100 000,-

Metoda prostého zápočtu.

Metoda prostého zápočtu, která je specifikována v § 38f, je v současnosti nejčastěji využívaným přístupem. Tato metoda nevyžaduje, aby stát snížil daňovou povinnost o celkovou částku daně uhrazené v cizině. Stát zohledňuje pouze tu částku, která by byla splatná, kdyby daň byla hrazena na jeho území. Z příkladu je patrné, že metoda úplného zápočtu může při vyšších zahraničních daňových sazbách vést ke snížení daňové povinnosti v domácí ekonomice.

Příklad č. 2:

Daňovou povinnost poplatníka v České republice za použití metody prostého zápočtu.

Celosvětový příjem daňového poplatníka                                                                                   1 000 000,-

Daň z příjmu                                                                                                                                          150 000,-

Příjmy ze zahraničí                                                                                                                               200 000,-

Daň zaplacená v zahraničí                                                                                                                     50 000,-

Daň z příjmů ze zahraničí, která by byla aplikována v ČR                                                                30 000,-

Daňová povinnost v ČR                                                                                                                        120 000,-

Metoda vynětí z příjmů.

Metoda vyjmutí příjmů, známá také jako Exemption v angličtině, se dnes již příliš často nepoužívá. V minulosti však byla oblíbená při uzavírání starších dohod o odstranění dvojího zdanění, třeba mezi Českou republikou a Spojeným královstvím. Podobně jako metoda zápočtu má i metoda vyjmutí dvě varianty: úplné vyjmutí a vyjmutí s progresivní výhradou. U úplného vyjmutí se při výpočtu daně zcela ignoruje příjem dosažený v zahraničí.daňovou povinnost poplatníka v České republice za použití metody

Příklad č. 3:

Daňová povinnost poplatníka v České republice za použití metody vynětí z příjmu.

Celosvětový příjem daňového poplatníka                                                                                  1 000 000,-

Daň z příjmu                                                                                                                                         150 000,-

Příjmy ze zahraničí                                                                                                                              200 000,-

Daň zaplacená v zahraničí                                                                                                                   50 000,-

Základ daně v ČR                                                                                                                                800 000,-

Daňová povinnost v ČR 15%                                                                                                                120 000,-

Metoda progrese rovněž vylučuje příjem získaný v zahraničí ze základu daně, ale

zohledňuje ho například v případě progresivního zdanění, kdy by tento zahraniční příjem

přesunul daňový základ do jiné zdaňovací skupiny. Progresivní zdanění však v současném světě

nehraje příliš významnou, stejně tak metoda vynětí s výhradou progrese ztrácí svůj význam.

Téma dvojího zdanění je velmi rozsáhlé a nabízí různé způsoby, jak tento jev eliminovat. Svědčí o tom zapojení mnoha států, organizací a dalších subjektů, přičemž stále není nalezeno jednotné řešení. Po projednání základních pojmů a domácích pravidel jsme se dostali k mezinárodním úpravám, jak v rámci Evropské unie, tak prostřednictvím bilaterálních dohod. Analýza právních úprav ukazuje, že hlavním nástrojem zůstávají dvoustranné dohody o zamezení dvojího zdanění.

Domácí zákony jednoznačně upřednostňují ustanovení mezinárodních smluv, které však nemohou pokrýt všechny daňové situace s mezinárodním prvkem. Proto národní legislativa nabízí vlastní řešení dvojího zdanění prostřednictvím metod, jako je úplné nebo částečné vynětí a úplný nebo prostý zápočet. I když metoda zápočtu v současnosti dominuje, neposkytuje takové výhody jako metoda vynětí. Dvojí zdanění je v našem právním řádu řešeno zákonem o daních z příjmů.

Snaha právně regulovat dvojí zdanění se projevuje i v integračních seskupeních. Česká republika se musí přizpůsobovat opatřením Evropské unie. Koordinace daňových záležitostí je komplikovaná kvůli kulturním a ekonomickým rozdílům mezi členskými státy, což se odráží v jejich právních a daňových systémech. EU dosáhla značného pokroku v harmonizaci nepřímých daní, které se vybírají pouze v zemi konečné spotřeby, čímž se eliminuje dvojí zdanění. U přímých daní je integrace složitější a méně rozsáhlá, regulována je několika směrnicemi, které se týkají zdaňování mezi spřízněnými podniky, úroků a licenčních poplatků. Nicméně, na rozdíl od nepřímých daní zde neexistuje univerzální řešení, a státy proto nadále uzavírají dvoustranné dohody, aby řešily dvojí zdanění.

zdroj: bakalářská práce Miriam Kühtreiberová

Doporučené zdroje a odkazy

Literatura

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2006. 263 s.

RYLOVÁ, Z. Mezinárodní dvojí zdanění. 3. vyd. Olomouc: ANAG, 2009. 423 s.

SOJKA, V. Mezinárodní zdanění příjmů. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zákon o daních

z příjmů. 2. vyd. Praha: ASPI: Wolters Kluwer, 2008. 326 s.

ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. 3. vyd. Praha: Linde, 2009. 254 s.

Právní předpisy:

• Smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o zamezení dvojímu zdanění

a zabránění daňovému úniku v oblasti daní z příjmů, č. 120/2009

• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů